Byla jednou tři malá prasátka, která šťastně žila v lese se svou maminkou. Všichni tři pořádně vyrostli a jednoho dne se rozhodli, že je čas postavit si své vlastní domky a začít žít každý sám.

Než se rozloučila, maminka jim dala velmi důležitou radu:

— Děti moje, pamatujte, že v lese žije zlý vlk. Stavte svá obydlí opatrně a s úsilím, abyste byli vždy v bezpečí.

Tři prasátka slíbila, že budou opatrná, a vydali se na cestu.

První prasátko bylo velmi veselé, ale také trochu líné. Chtělo mít svůj dům rychle hotový, aby si mohlo hrát, zpívat a odpočívat. Proto se rozhodlo pro domeček ze slámy.

— Sláma je lehká a snadno ji položím, — řeklo spokojeně. — Během chvíle budu mít hotovo.

A opravdu. První prasátko svůj slaměný domek rychle dostavělo a začalo si šťastně hrát na flétnu, protože bylo brzy hotovo.

Druhé prasátko také nechtělo moc pracovat. Myslelo si, že domek ze dřeva bude silnější než ze slámy, ale přitom rychlý na stavbu.

— S pár kládami a větvemi budu mít bezva domek, — řeklo.

Pracovalo chvíli a když dokončilo svůj dřevěný domek, šlo si hrát s mladším bratříčkem.

Třetí prasátko bylo naproti tomu trpělivé a pracovalo pečlivě. Vědělo, že postavit pořádný dům zabere čas, ale stejně tak si bylo vědomo důležitosti bezpečí.

— Já postavím svůj dům z cihel, — řeklo. — Bude mě stát víc práce, ale bude silný a odolný.

Jeho bratři se mu smáli.

— To ti potrvá věčnost! — řeklo první prasátko.

— My už máme hotovo a můžeme si hrát, — dodalo druhé.

Ale třetí prasátko se nenechalo přemluvit. Pokračovalo ve stavbě cihlu po cihle, pečlivě připravilo zdi, dveře, okna i pevný komín.

Utekly hodiny a nakonec byl jeho domek hotový. Byl krásný, pevný a bezpečný.

Jednoho dne, když si prasátka odpočívala, objevil se zlý vlk. Měl velký hlad a když uviděl slaměný domek, pomalu se přiblížil.

Zaklepal na dveře a hlubokým hlasem řekl:

— Prasátko, prasátko, pusť mě dovnitř.

První prasátko, vystrašené, odpovědělo:

— Ne, ne a ne! Nepustím tě dovnitř!

Potom vlk vycenil zuby a řekl:

— Tak budu foukat, foukat a tvůj domek zbořím.

Vlk se nadechl, foukal ze všech sil a domeček ze slámy odletěl vzduchem pryč.

První prasátko utíkalo tak rychle, jak mohlo, do dřevěného domu svého bratra.

O chvíli později došel vlk i k druhému domu.

Obě prasátka utíkaly do cihlového domu svého staršího bratra, kde nakonec našly útočiště.

Vlk se snažil pevný cihlový dům zbourat foukáním stále dokola, ale nepohnul ani jednou cihlou.

Rozzuřený se rozhodl vlézt komínem. Jenže třetí prasátko už připravilo velký hrnec s vroucí vodou přímo pod ním.

Vlk spadl do komína, ucítil ohromné horko a utekl vyděšený zpět do lesa, aniž by tři bratry kdykoliv znovu obtěžoval.

Dvě mladší prasátka tehdy pochopila důležité ponaučení, které je chtěl jejich starší bratr naučit.

— Měl jsi pravdu, — řekli. — Dělat věci rychle a bez úsilí není vždy to nejlepší.

Třetí prasátko se usmálo a objalo je.

Od té doby žila tři malá prasátka šťastně a bezpečně, stále pamatovala, že dobře odvedená práce, trpělivost a zodpovědnost pomáhají překonávat každou překážku.

A pohádky je konec.